Foto: K. H. Borovský z díla Jana Vilímka / Wikimedia Commons
Připravila: Dagmar Guhryová
V posledních letech se naše země potýká s naléhavostí společenské atmosféry v domácím i mezinárodním měřítku, jež místy není svým charakterem a formami nepodobna časům, v nichž žil a tvořil mistr epigramu, politické básně a satiry Karel Havlíček Borovský. Ze svých pověstných epigramů vytvářel autor cykly dle zaměření, např. Jehelníček Ludmily Češky; cykly Církvi, Králi, Vlasti, Múzám, Světu uvedl souhrnně velice zajímavě a vyzývavě: Jehly, špičky, sochory a kůly stesal, skoval, zostřil, sebral kvůli vojně s hloupostí a zlobou místo šavel Borovský Havel. Avšak zanechal nám rovněž satirické básnické skladby Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest sv. Vladimíra a řadu básní soustřeďujících se na církev a poslední věci člověka. K. H. Borovský také přeložil celou řadu děl cizích autorů, kupř. N. V. Gogola, A. S. Puškina, A. Mickiewicze, Voltaira, G. E. Lessinga, J. W. Goetha a dalších.
Foto: 1. Pomník K. H. Borovského v Kutné Hoře; 2. Podstavec pomníku; Pavla Skl / Wikimedia Commons
Nápis na podstavci: Přislibujte si mně, poroučejte si mně, vyhrožujte si mně, přece zrádcem nebudu.
Karel Havlíček Borovský (1821–1856) se začal podrobněji zabývat českou literaturou a historií slovanských národů za svých studií filosofie v Praze a posléze v katolickém semináři, kde ho negativně ovlivnily poměry v církvi a v církevní hierarchii prakticky na celý život – což se pochopitelně odrazilo i v jeho literární tvorbě. Svým pokrokovým smýšlením se do takového prostředí nehodil, proto nebylo divu, že byl ze semináře vyloučen. Coby vychovatel v Moskvě u profesora Pogodina se střetl s nabubřelostí a parazitismem tamní šlechty a nesmírnou bídou nevolnických mužiků. Otřesnou situaci líčil svým přátelům v dopisech a také ji popsal ve svých fejetonech, které vyšly knižně pod titulem Obrazy z Rus. Pro své vyjádření si tehdy zvolil epigram a napsal jich v té době na devadesát. Jako novinář působil po návratu do Čech v Pražských novinách s přílohou Česká včela, posléze založil noviny vlastní – Národní noviny.
Úvodní článek 1. čísla Národních novin ze dne 5. dubna 1848, včetně celého znění motta, jehož část byla zachycena na podstavci pomníku autorova.
„Přislibujte si mně,
poroučejte si mně,
vyhrožujte si mně:
předce zrádcem nebudu!
Moje barva červená a bílá,
dědictví mé poctivost a síla;
varte, Němci: Já jsem Čech!
hr! Já jsem Čech!“
Foto: D. Guhryová
Po porážce povstání roku 1848 nastolil Bach perzekuci v několika etapách: potlačováním svobody veřejného projevu a shromažďování, jakož i stíháním nepohodlných osob. Kromě toho byl 13. března 1849 vydán nový tiskový zákon, jenž měl za cíl zlikvidovat i nepohodlnou žurnalistiku. Za své tehdy vzaly např. Noviny Lípy slovanské, Arnoldovy Občanské noviny či Tylovy Selské noviny. Jak jistě tušíte, dopadla ruka Bachova absolutismu i na prostořekého K. H. Borovského a jeho Národní noviny, v nichž se pouštěl s vervou do řízné kritiky vídeňské vlády a měšťácké společnosti vůbec, zejména pak v jejich satirické příloze Šotek.
K. H. Borovský odešel do Kutné Hory, kde vydával opoziční časopis Slovan. Ne dlouho, na protest proti stíhání zastavil jeho vydávání sám.
Dopis Karla Havlíčka dru Františku Palackému.
Vysocevážený Pane!
Dopis Vašnostin mne zastal právě zase v nejhorším potlučení. Minulý týden jednali se mnou právě nejzuřivěji: ve středu mi konfiskovati dali číslo Slovana pro nic za nic, ve čtvrtek zkonfiskovali mi nový náklad Epištol Kutn. 3000 ex skoro již dotištěný, v pátek ještě si nedali pokoje a hledali opět v tiskárně mé a konečně i v bytu mém, neschoval-li jsem snad ještě nějaké Epištoly. Při tom vždy berou žandarmy, aby tím ošklivěji vypadala ta procedura a celé odpoledne až třeba do 3/4 10 stráví se prohlížením a prošťurováním mé tiskárny a expedice. Jmenovitě ve čtvrtek způsobili veliký shon lidu, neboť zárověň dali obsaditi od žandarmů krám kupce Hauffa (místní expedice), naši tiskárnu a poštovní expedici, pak tiskárnu p. Procházky, tak že se lid sbíhati počínal. …
(Zdroj: Obrátil, Karel Jaroslav. Havlíčkova čítanka. Vydal Fr. Radoušek, Přerov.)
Knižně publikoval výběr článků z Národních novin pod titulem Duch Národních novin a kritiku metod a působení církve v Epištolách kutnohorských. Že se stal osobou značně nežádoucí, je zcela jasné každému. Však byl na policii a u soudu „takřka jako doma“. Přesto ostře a neohroženě vystupoval proti vládní politice Rakouska-Uherska, pročež byl za tuto „aktivitu“ náležitě „odměněn“ internací do Brixenu v Jižním Tyrolsku roku 1851, kde se zrodila jeho největší básnická díla Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest sv. Vladimíra. Po čtyřech letech vyhnanství byl K. H. Borovský propuštěn domů, aby zde prožil v úzkém kruhu přátel, již mu zbyli (Božena Němcová a spol.), poslední své dny, neboť umíral na tuberkulózu, kterážto choroba mu předtím zahubila ženu. Jeho pohřeb byl pojat jako demonstrace odporu českého lidu a Božena Němcová mu na rakev položila symbolickou trnovou korunu.
Pojďme si společně připomenout nadčasovost jeho díla rovněž v několika málo básních. Sami seznáte, že význam následujících veršů lze aplikovat i na naši současnost, byť jsou názvy a jména jiné.
Píseň o tom německém parlamentě
(Zpívá se jako: Na tom pražském mostě rozmarýnka roste)
Šušelka nám píše
až z německé říše,
bychom přišli
Němcům pomoct,
že jim kručí v břiše.
A vy Němci chámi,
nehrajeme s vámi,
co jste si tam
nadrobili,
to si snězte sami.
Německo je vaše,
Čechy ale naše,
nefoukejte
nám z Frankfurtu
do slovanské kaše.
Však se Frankfurt lekne
a čepičku smekne,
až český lev
zježí fousy
a ocasem sekne.
Hej, festina lente,
mladej parlamente!
My ti dáme
pro laksirku,
počkej kakramente!
Poznámka
Tato báseň byla reakcí na jednání Frankfurtského sněmu o začlenění Čech a Moravy do nově vznikající sjednocené Německé říše.
Svou roli zde sehrál Franz Schuselka („Šuselka“), narozený v Českých Budějovicích, avšak německé národnosti. Vystudoval práva ve Vídni a jako publicista přispíval do kriminalistických časopisů. Později se věnoval již jen politické tematice coby liberální politik a odpůrce Metternichův. V revolučním roce 1848 působil jako poslanec Frankfurtského sněmu, a poněvadž prosazoval vytvoření jednotného německého státu, do nějž měly být začleněny i české a moravské země, stal se aktivním členem přípravného výboru, na rozdíl od Františka Palackého a dalších pozvaných českých zástupců, kteří za českou stranu svou účast na Frankfurtském sněmu odepřeli. Ani Schuselka ve Frankfurtském sněmu nesetrval, byl zvolen do rakouského Říšského sněmu, kde zastupoval levicovou opozici. Po neúspěchu revoluce v roce 1848 byl vykázán z Vídně a věnoval se literární práci a publicistice, založil spolek spisovatelů a novinářů Concordia a redigoval týdeník Die Reform. Dožil v kláštře Heiligenkreuz. Co mu ovšem nelze upřít je to, že měl slabost pro lid našich zemí, zastával se ho, snažil se mu v dobré víře a v rámci možností vydobýt postavení i práva v rámci tehdejšího uspořádání Evropy, a to mnohdy intenzivněji než leckterý Čech.
Geografický
(Když se zeměpisci chlubili, že do Čech odjinud žádná řeka neteče)
Nechlubte se, vlastenci,
není to věc řádná,
že neteče odjinud
do Čech voda žádná.
Točíme-li ze sudu
nedolévajíce,
zůstanou nám naspodu
brzy jen kvasnice.
Nechlubte se, nehlubte,
špatná je to sláva,
že vytéká do Němec
všechna česká šťáva.
Ost und west
Rytíř sv. Vladimíra mluví:
Muzeum nestavte
dole u Vltavy,
přijde zjara
voda jará,
do Němec ho splaví.
Raději ho nechte
na Hradčanech státi,
bude na něj
vítr zdravej
od severa váti.
A na závěr častokrát citovaná, avšak taktéž stále platná klasika:
Demokratský
Nechoď, Vašku, s pány na led,
mnohý příklad máme,
že pán sklouzne a sedlák si
za něj nohu zláme.
Erdengötter
Vidím mezi Pánbíčkem a knížaty
vždy větší analogii:
tak například Pán Bůh stvořil psy
a knížata tajnou policii.
Ius regale
Profesor iuris examinand dicit:
Pročpak každý král a každé kníže
sází v žalář v okovy za mříže
dělajících falešné peníze?
Studiosus respondens dicit:
Každého to mistra hněte,
Jiný-li se do řemesla plete.
Velmi mnohým českým básníkům
Věčná vaše píseň: „Jaká slast
milovati českou vlast!“
Má-li však mít z vaší lásky zisku,
nedávejte písně své do tisku.
Česká modlitba
Svatý Jene z Nepomuku,
drž nad námi svoji ruku,
ať nám Bůh dá, co dal tobě,
by NÁŠ JAZYK neshnil v hrobě!
Nápis na sochu Karla IV.
k pětisetleté památce založení vysokých škol pražských
V školách Karlem řád uveden:
Němcům tři a nám hlas jeden.
Zdálo se nám málo být,
chtěli jsme je všechny mít;
zato nyní pláčem v hořkém času:
„Otče Karle, kýž je kousek hlasu!“
Vybráno z: Borovský, Karel Havlíček. Básnické dílo. Praha: SNKLHU 1962.
Poznámka
V tomto krátkém doplnění uvádím u této příležitosti jména některých redaktorů, vydavatelů a politiků podílejících se průběžně na revoltě proti monarchii a na revoluci roku 1848 , kteří byli obdobně jako K. H. Borovský tvrdě stíháni: význačný radikální demokrat Emanuel Arnold, zmiňovaný již vydavatel Občanských novin, jenž byl za připravovaný a prozrazený puč roku 1849 odsouzen nejprve k smrti, posléze mu byl trest změněn na dvacetiletý žalář v lublaňské pevnosti; František Cyril Kampelík, lékař a národní buditel, účastník Slovanského sjezdu a aktivní bojovník revoluce 1848, byl vyštván z Prahy; Jan Knedlhans, pseudonymem Jan Slavibor Liblinský, novinář, literát, politik, byl odveden za trest k vojsku a poslán do Tyrol; novináře a spisovatele Prokopa Chocholouška deportovali k bratrovi na statek do Haliče, kde byl pod policejním dozorem; pokrokový pražský evangelický pastor Bedřich Vilém Košut byl internován i navzdory svému zbědovanému stavu po prodělaném tyfu v Klagenfurtu a do Čech se již nikdy nevrátil; vytěsněn byl rovněž otec českého dějepisectví František Palacký z veřejného i odborného života (vytlačen z muzejního výboru, zakázáno bylo Matici české vydání jím plánované „české reálné encyklopedie“) atp.
Nejnovější komentáře