Autorka: Dagmar Sojková
Drosera rotundifolia: Honza Moravec/CC/Wikimedia Commons
Hmyzožravá rostlina rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), též v lidovém léčitelství rosnička, rosička, sluneční rosa, rosník zvaná, je v každém případě velice pozoruhodná a v současnosti přísně zákonem chráněná rostlinka. Už od dávných dob jí přikládali bylináři, alchymisté, ranhojiči a později leckteří lékaři magický význam – i nesmírnou léčivou moc.
Kupříkladu v Herbáři neboli Bylináři proslulého Dr. Petra Ondřeje Mathioliho je uveden krátký výňatek z příspěvku Jana Izáka Holanda, jenž kromě jiného poskytuje popis prapodivných účinků této byliny: „ Ros solis je bylina slunečná, na níž slunce více, nežli na kteroukoliv bylinu od Boha stvořenou, vypouští a vylévá své paprsky a influencie, podobně jako na zlato v žílách země. To znali staří filosofové a nalezli, že podobně jako slunce předčí všechny planety a hvězdy, cožkoliv jich jest na obloze nebeské, a má v sobě větší moc působení a vlivu, nežli kterákoliv jiná věc od Boha stvořená, že i podobně tato bylina všechny jiné byliny svojí mocí převyšuje. …Její moci staří filosofové zatajili pro její přepodivné účinky, zavazujíce se vespolek přísahami a klatbami, že žádnému nezjeví její tajné a předivné moci. …“
Uvádí se zde rovněž, že rostlinka prý umí nemocného uzdravit, prodloužit mu život a udržet jeho tělo i mysl svěží a mladistvé až do soudného dne. Tvrdí se, že dokáže člověka ochránit před nepřáteli, čáry i kouzly, bude-li ji nosit na svém těle, také rozpozná otrávené nápoje i pokrmy. Šťáva z ní vymačkaná uzdraví toho, kdo byl potrefen šlakem, tzn. mrtvicí, dokonce i ďábla vyžene z těla… K všeobecnému údivu mnohých má tato drobná rostlinka ještě spoustu dalších schopností.
Drosera rotundifolia byla lidově nazývána Boží rosou nebo rosičkou. Proč? To každý pochopí, když spatří kapičky „rosy“ na chloupcích lístků. Bylináři používali tuto „rosu“ k léčbě tuberkulózou či chorobami dýchacích cest postižených nebožáků, zejména pak zachvácených černým kašlem, astmatem a se zahleněnými dýchacími cestami. Léčili jí horečku aterosklerózu, oční choroby, problémy se srdcem, žaludkem, játry a vůbec zažívadly, zaháněli s její pomocí bolesti hlavy, hemoroidy, potíže psychického rázu, podávala se při uštknutí hadem, ale i těm, kteří se přiotrávili jedem. Rozdrcené lístky utřené se solí hojily kožní puchýře, kuří oka nebo bradavice, avšak musely být aplikovány s velikou opatrností, poněvadž by mohla šťáva z čerstvých lístků způsobit citlivějším jedincům záněty kůže. Dříve bylináři používali na rozličné neduhy tzv. zlatou vodičku, jejíž hlavní přísadou byla právě rosnatka okrouhlolistá. Dokonce byla v Itálii součástí likéru rosoglio alias rosolka.
Využití v lidovém léčitelství měla zkrátka rozsáhlé, ovšem pro běžnou informovanost vše předešle uvedené zcela postačí. Léčitelé však současně pokaždé varovali před častým požitím natě rostliny v surové podobě, neboť člověk neobeznámený by si takto mohl přivodit i smrt.
1. Drosera anglica: Forest ServiceNorthern Region/Wikimedia Commons
2. Drosera intermedia: Siga/Wikimedia Commons
3. Drosera madagascariensis: Krzysztof Golik/Wikimedia Commons
4. Drosera peltata: self/ GFDL&CC/Wikimedia Commons
Vzhledem k tomu, že po ní byla náramná sháňka a za nať rosičky sběrači utržili nemalý peníz, byla ona rostlinka u nás téměř vyhubena. Z tohoto důvodu je sběr rosnatky okrouhlolisté zakázán, taktéž i rosnatky anglické (Drosera anglica) a rosnatky prostřední (Drosera intermedia), které se na našem území rovněž vyskytují. Častěji se prý dovážejí coby náhrady rosnatka madagaskarská (Drosera madagascariensis) a z východní Asie rosnatka štítnatá (Drosera peltata). V současnosti se sbírá čerstvá kvetoucí nať v období od července do září a bývá zpracována do směsí, sirupů, tinktur a homeopatik.
Jak přišel na svět Sklerol-syrup
V první polovině 20. století se rosnatce okrouhlolisté „na zoubek podívali“ tři čeští učenci: prof. MUDr. Vladislav Mladějovský, lékař, balneolog a klimatolog; prof. Dr. Julius Stoklasa, chemik, fyziolog a biolog, a MUDr. Josef Skokan, lékař, dermatolog.
Profesor Mladějovský měl velice dobrou zkušenost s rosnatkou pří léčbě zažívání. Svůj výzkum rozšířil dále a následně zjistil, že je ferment rosnatky mnohokrát silnější než trávicí enzym pepsin. Došel proto k názoru, že prostřednictvím jeho účinku na trávicí trakt a komplexu dalších léčivých látek v ní obsažených by mohl léčit také kornatění tepen.
Leckteří zlí jazykové tvrdili, že jsou účinky rosnatky přehnané. Lékaři se k nim stavěli skepticky, poněvadž v lidovém léčitelství používané odvary byly prakticky k ničemu. Léčivé látky v rosnatce byly obvykle zničeny ještě dříve, než voda dosáhla bodu varu.
A tak se do zkoumání rosičky pustil odborník na rostlinnou biochemii prof. Julius Stoklasa. Jeho pokusy prokázaly, že ferment rosnatky, který štěpí bílkoviny, překoná účinky pepsinu dokonce o několik set procent. Navíc se zaměřil na způsob použití rosnatky v lidovém léčitelství ve Francii, kde se preparáty vyráběly za studena.
Výzkum pokračoval za spoluúčasti dalších lékařů, biochemiků a chemiků. Prof. Mladějovský poté navrhl preparát, v němž zkombinoval křemík s léčivými účinky rosnatky. Roku 1924 vyšla v Praze jeho publikace pro odbornou veřejnost Léčení arteriosklerosy Sklerol-syrupem: předběžné sdělení. Lék tento vyráběla, zdokonalovala a distribuovala mariánskolázeňská firma Mariatherma. Preparát, který se stal záhy světoznámým, nesl název „Prof. Dr. Vl. Mladějovský Sklerol Syrup“. Vyráběly se také tablety. Na trh byly dodávány rovněž přípravky Sklerol Syrup v tabletách s Theobrominum natrio salicylicum a Sklerol Syrup „D“ pro pacienty s diabetem, viz tabulka z publikace Seznam léčivých specialit československé výroby (Odbor magistrů farmacie, výrobců léčiv a léčivých přípravků v ČSR, při Svazu čsl. Lékárnictva, Praha, 1933).
Spolupracovníkem již jmenovaných vědců byl MUDr. Josef Skokan, který vydal rozsáhlé souborné dílo, v němž shrnul starší i nové poznatky o rosnatce. Tato práce obsahovala vyjádření 129 vědců z USA, Anglie, Francie, Itálie, Německa, Švýcarska, Nizozemska aj.
Podívejme se, co ke svému výzkumu a použití preparátu uvádí sám Vladislav Mladějovský v Praktickém lékaři, ročník 8, č.23/1928:
„…Tu první přišel jsem na myšlénku podávat při arteriosklerose kys. křemičitou per os v kombinaci se zvlášť připraveným výtažkem z Drosery. Jisto je, jak snadným pokusem možno se přesvědčiti, že výtažek z Drosery po okyselení kys. solnou rozpouští rohovinu, tedy schopnost pepsinu cizí a, možno, že právě tato vlastnost Drosery umožňuje resorpci kys. křemičité zejména z cerealií a že po té stránce má Drosera svůj léčivý význam. Teoretické pokusy farmakologii nesou se jiným směrem a nemají pro praxi významu. Mylné je i mínění, že by byla Drosera novým lékem. Je to lek užívaný již ve století XVII. při potížích srdečních, podle všeho as při angině pectoris. Krátce: kombinace kys. křemičité s Droserou, Sklerolsyrup Mariatherma, je první preparát tohoto druhu a za několikaleté praxe osvědčuje se výborně při obtížích sklerotických, jak toho nejlepším svědectvím je zkušenost celé řady tuzemských i zahraničních lékařů. Je to jeden z mála československých preparátů, jenž stále více si razí cestu i za hranici. …“
A tak tři čeští vědci přispěli nejen k lepšímu poznání „mocných účinků“ drobné masožravky, nýbrž též k úspěšné léčbě aterosklerózy a proslavení naší vědy ve světě.
Pro zajímavost
Pro zpestření ještě dodejme, že rosnatkou okrouhlolistou byl fascinován třeba i takový Charles Darwin, který zkoumal vliv tepla, tlaku a vybraných toxických nebo dráždivých látek na listy rosnatky, zajímala ho její buněčná citlivost, schopnost rozkládat bílkoviny pomocí vylučovaného fermentu podobného pepsinu atd. Ještě dříve však Albrecht Wilhelm Roth, lékař a botanik praktikující v Brémách, posléze působící na univerzitě v Jeně, započal roku 1779 s pozorováním a experimentováním s rosnatkou okrouhlolistou (a rosnatkami obecně), která ho zaujala na jedné z jeho nesčetných botanických vycházek.
Poznámka k vědcům samým
prof. MUDr. V. Mladějovský; MUDr. J. Skokan
• Prof. MUDr. Vladislav Mladějovský se narodil 15. 1. 1866 v Praze, tamtéž skonal 19. 11. 1935. Proslul coby významný balneolog, klimatolog a první český profesor týchž oborů na Univerzitě Karlově. Zaměřil se především na léčbu chronických revmatických chorob, dny, arteriosklerózy, cukrovky, ale také obezity. Kromě Sklerol-Syrupu vytvořil ze dvou přípravků kombinovaný lék na štítnou žlázu, astma, rozedmu plic, otylost (Pilulae thyreotheobrominae prof. Mladějovský). Pro léčbu dny a ledvinových kamenů navrhl další přípravek kombinovaný z tablet a granulí (Granubletae prof. dr. Mladějovský). Oba preparáty ve spolupráci s Dr. PhMr. Karlem Fragnerem (1861–1926), českým chemikem, farmaceutem a průmyslníkem. Je autorem první učebnice balneologie a hydroterapie, vydal učebnici o balneologii a klimatologii, jeho stati se objevovaly v časopisu Praktický lékař, v Časopisu lékařů českých nebo Český Kneip. Sestavil Almanach léčebných míst, lázní a letních sídel českých: S balneotherapeutickým úvodem od Vl. Mladějovského. Za svého působení v Mariánských Lázních založil podnik Mariatherma, továrna lučebnin a léčiv, která poskytovala lék Sklerol-Syrup zdarma chudým nemocným. A nejen to, Vladislav Mladějovský byl vzorem pro mnohé svým soucitem, neboť mnoha chudobným pacientům poskytoval lékařskou péči zdarma a dalším umožnil lázeňskou léčbu ve spolupráci s nemocenskými pojišťovnami. Založil v Praze roku 1925 Ústav pro balneologii a fyzikální léčbu, byl předsedou Čsl. balneologické a klimatologické společnosti, v níž spolu s ním působil jako jednatel MUDr. Josef Skokan, rovněž byl předsedou Ligy proti revmatismu. Pan profesor dokonce vlastnil stáčírnu minerální vody z radioaktivního pramenu Radionka či Radiovka, který vyvěral mezi obcí Podlesí a samotou Javořina u Dolního Žandova nedaleko Lázní Kynžvart. Nelze opominout ani jeho cestopisné články, pochopitelně častokrát s přihlédnutím k oboru, které si čtenáři velice oblíbili. Byl spoluautorem publikace Naše Tatry, již redigovali s prof. PhDr. Karlem Dominem, význačným českým botanikem politikem a rektorem Univerzity Karlovy.
• Prof. Ing. PhDr. Julius Stoklasa, významný český agrochemik, fyziolog, radiolog, radiobiolog, se narodil 9. 9. 1858 v Litomyšli, skonal 4. 4. 1936 v Praze. Profesor Stoklasa byl ředitelem Výzkumné stanice hospodářsko-fysiologické Českého odboru zemědělské rady pro království České v Praze, působil rovněž v zahraničí, např. v Berlíně či v Pasteurově ústavu v Paříži. Na České vysoké škole technické v Praze se stal řádným profesorem agrikulturní chemie a rostlinné produkce. Díky svému úsilí a vlivu docílil založení zemědělské fakulty při České vysoké škole technické. Působil také jako člen c.k. patentního úřadu ve Vídni i redaktor vědeckého orgánu c.k. ministerstva orby. Zcela určitě se musíme zmínit o tom, že se zabýval i chemickým a mikroskopickým testováním Kralovédvorského a Zelenohorského rukopisu, o jejichž pravosti panovaly pochybnosti a staly se zdrojem četných rozepří literárních historiků.
Nejnovější komentáře