Adventní a vítací věnce, barborky a další symboly vánoční



P1100627

Foto: Perníkový adventní věnec ze Svíčkárny Rodas v Šestajovicích, D. Guhryová

 

Autorka: Dagmar Guhryová

O betlémech, vánočních stromech a vánočních trzích jsme si již dlouze povídali. A tak se nyní malinko „pohrabeme“ v pomyslné tajemné truhlici dalších symbolů Vánoc, zejména těch ryze přírodních. Napadlo by mnohé z nás, že kromě již obvyklého jmelí a barborky kladli naši předci stejně významný důraz na přítomnost obyčejných jablíček, ořechů, medu, cibule, čočky, hráchu, česneku či sušených švestek? Patrně nikoli. Asi bychom zmiňovanou symboliku s těmito produkty příliš nespojovali, ale opak je pravdou. Naši předkové byli na rozdíl od nás lidé prostí, srostlí s přírodou, k níž přistupovali s nemalou úctou, a proto jí děkovali za její dary svým vlastním způsobem. A třeba i tím, že zdánlivě obyčejné její „produkty“ spojovali s čaromocnými účinky či jim přikládali rozmanitý „duchovní“ význam pro život člověka. Většinu z nich vídáváme barvitě zachycenu na vánočních pohlednicích coby součást dekorativních zátiší. A vida, na pohlednice jsme docela zapomněli. Jestlipak víte, že se první vánočně laděná přání objevila poprvé v polovině 19. století v Londýně, odkud se rychle „rozletěla“ do světa, aby jej zaplavila na dlouhá desetiletí? Tak nyní to již víte a pojďme se posunout dál.

 

800px-Türkranz_in_der_Adventszeit (2)

Foto: Věnec vítací, 4028mdk09 / Wikimedia Commons

 

Vítací věnce a věnce adventní

Náramně sympatická výzdoba, zejména je-li skutečně zdařilá. Zalahodí oku a hned se člověku snáze zazvoní u dveří, byť bychom po návštěvě nijak zvlášť nedychtili. Takový tradiční vítací věnec by měl být nejlépe uvit z chvojí, doplněn šiškami, suchými plody, trávami a stužkami v barvě červené. V současné době se vyrábějí prakticky kombinací různorodých materiálů a v rozličných barvách. Podotýkám, že vítací věnec není záležitostí pouze vánoční, vídáváme již i takové, které symbolizují probíhající roční období.

Adventskranz_7383

Foto: Závěsný adventní věnec, I. Sáček, senior / Wikimedia Commons

Odsud se nyní dostáváme k věncům zahajujícím období adventu, které předchází svátkům vánočním a otevírá nový liturgický rok. A podle toho je nazýváme věnci adventními. Tyto se stávají výzdobou našich domovů a obvykle zaujímají významné místo na stole nebo v jiné části místnosti. Od vítacích věnců se liší čtyřmi svíčkami, z nichž každá reprezentuje jednu adventní neděli a je zapalována podle pořadí. Ovšem pozor, nebylo tak tomu vždy. Na dřevěném věnci protestantského teologa Johanna Hinricha Wicherna (1808–1881) se nacházelo devatenáct malých červených svíček a čtyři velké bílé svíce, tudíž se zapalovaly každý den – ty malé červené ve všední dny, bílé v adventní neděli. Navíc býval zavěšen na červených stuhách u stropu. Svíčky, ty prý by se měly zapalovat proti směru hodinových ručiček. Také jste se již určitě setkali s adventním věncem, jenž měl navíc svíčku uprostřed, tzv. Kristovu svíci. Názory na barvy svíček se liší dle pojetí církví, nejčastěji můžeme vidět svíce červené, bílé, fialové a růžové.

Wichern_Adventskranz_originated_from_Germany

Foto: Adventní věnec v originálním designu z roku 1839, navrhl Johann Hinrich Wichern, Rauhes Haus Hamburg; se svolením Nilse Fretwursta / Wikimedia Commons

 

693px-Adventskranz_von_oben

600px-Advent_wreath_2011

Foto: Adventní věnce, Mummelgrummel; Micha L. Rieser / Wikimedia Commons

 

Mohlo by Vás zajímat…

Měli bychom zcela určitě vzpomenout výstavu 124 adventních věnců v Lichtenštejnském paláci roku 2009, jejichž autory byly děti z dětských domovů v ČR, které věnovaly výtěžek z prodeje svým těžce nemocným kamarádům na hematologicko-onkologickém oddělení.

Unikátní adventní věnec vznikl roku 2009 ve Slavonicích během Řemeslného mezinárodního sympozia, kdy 31 účastníků upletlo ze starého papíru dvouposchoďový věnec s větším kolem o průměru 95 cm a menším o průměru 82 cm.

Roku 2013 byl uznán zástupci pelhřimovské agentury jako prozatím největší v naší historii adventní věnec z Otic u Opavy, jenž měřil v průměru dvacet sedm metrů. Nemalý byl rovněž nejjedovatější adventní věnec, jejž vytvořili z tisu červeného roku 2011 rukou společnou zámečtí údržbáři, zahradníci a brigádníci kolem kašny na nádvoří zámku Loučeň na Nymbursku. Jeho průměr činil 15,67 metru.

Kolosální byl vskutku věnec uvitý roku 2008 v kanadském Belmontu, který se údajně mohl pyšnit obdivuhodným průměrem 76,74 m.

O instalaci největšího adventního věnce na světě se také pokusilo 40 nadšenců z Voličiny ve Slovinsku, práce na věnci s průměrem 100,85 metrů a váhou 13 623,26 kg, který je vytvořen z větví smrku, cypřiše a vinné révy, jim trvala na dva měsíce.

Údajně největší zavěšený adventní věnec předvedli loni ve štýrském městě Mariazell, měl průměr 12 metrů a vážil šest tun.

 

Co si takhle zkusit upéci adventní věnec z vánočkového těsta?

Můžete jej vytvořit z pleteného copanu, pomocí formy či pouze vytvořit hladký kruh. Ty pak dle vlastní fantazie decentně vánočně ozdobíte. Zde pro inspiraci recept na těsto z Praktické hospodyňky. Dávkování je na věnce dva, jeden si ponecháme, druhý někomu darujeme:

Do 2 kg mouky rozdrobíme 25 dkg másla a 20 dkg sádla. Přidáme 9 dkg zmlazených kvasnic, 5 žloutků ve vlahém mléce rozkloktaných, 35 dkg cukru, sůl, kůru z 1 citronu. Těsto vypracujeme, až jsou na něm bubliny. Musí být tuhé. Přidáme ještě 20 dkg rumem pokropených hrozinek, 10 dkg na nudličky nakrájeného citronátu a 20 dkg rozsekaných sladkých mandlí. Době promícháme a dáme kynout.

Z vykynutého těsta upleteme dva věnce a dáme nejméně na hodinu kynout. Potom je pomažeme vejcem a vložíme do předehřáté trouby. Pečeme přibližně hodinu, špejlí zjistíme, zda je věnec dobře propečen. Citronát můžeme nahradit směsí kandovaného ovoce, místo rozinek použijeme brusinky – velice chutná záležitost.“

Poznámka

Citronát je kandovaná kůra citronu, která projde procesem od nakládání do slaného nálevu přes síření, kvašení až po vaření v cukrové vodě. Nejkvalitnější citronát je prý sicilský.

Zmlazování kvasnic

Kvasnice rozdrobíme do trochy vlahého mléka a přidáme lžičku či kostku cukru, poté přidáme lžíci nebo dvě lžíce mouky. Vše pečlivě rozmícháme a necháme „vyběhnout“.

 

Víte, co je pečený vrkoč?

No přece věnec z kynutého těsta se zapíchnutými špejlemi plnými rozinek, křížal, sušených švestek či ořechů. Někdy byl i plněný jablečnou směsí, jako známe u štrúdlu. Ten ovšem přicházel až na štědrovečerní stůl.

Vánoční vrkoč míval i jinou podobu, sloužil k výzdobě podobně jako stromeček. Do hrnců, květináčů a podobných nádob se vkládaly zelené větvičky symbolizující nový život. Ty se zdobily a k nim se již zmíněné špejle přidávaly. Na ty se napichovaly kromě ovoce i z těsta upečené kuličky, bochánky či figurky. Tak a nyní už to víte.

 

Poinsettia_tree

Foto: Vánoční strom z vánoční hvězdy, San Diego; Jon Sullivan / Wikimedia Commons

Všehochuť

Vánoční hvězda z Latinské Ameriky

Tuto rostlinu nemůžeme rozhodně opomenout, vždyť svým atraktivním vzhledem dotváří sváteční vánoční atmosféru. Ač je vlastně cizinkou až z daleké Latinské Ameriky, vydobyla si svými výraznými listeny místo na „slunci“ i v českých domácnostech. Euphorbia pulcherrima, takový má latinský název, který jí přidělil německý botanik Carl Ludwig Willdenow na počest řeckého lékaře Euphorba. Rovněž se jí říká Kristova koruna či poinsettia podle amerického velvyslance Joela Robertse Poinsetta, jenž měl vášeň pro botaniku a po přidělení do Mexika se začal zaobírat tamní florou. Zde natrefil na červeně kvetoucí keř u cesty, pořídil si z něho řízky a rostliny z nich ve svých sklenících v Jižní Krolíně následně vypěstoval. Do Evropy se dostala díky Alexanderu von Humboldtovi. Pěstovat ve velkém a prodávat ji začal ve Spojených státech německý emigrant Paul Ecke. Ve svém přirozeném prostředí se vyskytuje v keřové formě. Nám známý název „vánoční hvězda“ vybral rostlině William H. Prescott, americký historik, hispanista a zahradník.

Kdo si snad myslí, že ta zářivě červená (anebo šlechtěním i jinak barevná) hvězdice je květ, velmi se mýlí. Jak jsem již zmínila výše, jde ve skutečnosti o listeny. Pravým květem jsou ty nenápadné žluté či žlutozelené útvary připomínající pestíky. Při manipulaci s rostlinou je třeba mít se na pozoru, zejména citlivé osoby, neboť latex z ní prýštící je mírně toxický. Taková zajímavost na závěr: naši němečtí sousedé si vánoční hvězdu tak oblíbili, že se jí prý ročně prodá na 35 milionů kusů.

 

1024px-Viscum_album_002

Foto: Jmelí bílé, Viscum album; H. Zell / Wikimedia Commons

Šťastné „barborky“ a čaromocné jmelí

Neříkejte, že vám toto slovo kolem ucha neprolétlo. Taková důležitá třešňová či višňová větvička to je! Vždyť děvčatům avizovala brzké vdavky, jestliže vykvetla o Štědrém dnu, ostatním prorokovala štěstí v určitém měsíci podle toho, kolikátého dne od řezu vykvetla. Údajně měla vládnout kouzelnou mocí. Jinak byly barborky symboly příchodu světla – Ježíše.

O jmelí ani nemluvě, neboť tato léčivá rostlina do domu štěstí, lásku a plodnost přináší a s temnými silami se hravě vypořádá. A pamatujte si: musí být darováno, aby bylo skutečně mocné!

Třesu, třesu…

Děvčata se sice na Štědrý den třesou zimou, ale také třesou bezem a říkají: „Třesu, třesu bez, pověz ty mi pes, kde můj milý dnes.“ A když je u některého stavení hafan vstřícný a procvičí si hlasivky, zví děvče rázem, kam se přivdá. Každopádně je černý bez keřem užitečným, v léčitelství hojně využívaným.

 

Onion_2

Foto: Cibule žlutá, Osvaldo Gago / Wikimedia Commons

P1130943

Foto: Hvězdičky jádřince, D. Guhryová

Předpověď počasí z cibule. Zdraví, štěstí a úspěch z jádřince

Jak? Následovně. Co sloupnutá slupka, to měsíc v roce. Pěkně je všechny posolíme a ráno se podíváme, na které z nich se sůl rozpustila – a toho měsíce prý bude pršet. Analogicky: jestliže se sůl nerozpustí, bude nás soužit sucho.

Hvězdička jádřince jablka nám zase říká, nakolik budeme zdraví, úspěšní a šťastní. Čím nekvalitnější, tím hůře s námi. Ba dokonce úplně nejhůře, když se objeví po rozpůlení jablka křížek. Ale to raději nedomýšlet! Dokonce i dlouhé okrájené slupky z jablek našly své uplatnění, měly totiž napovídat jméno budoucího partnera.

Medem pomazaná tvář?

Přesně tak. To aby nás měli lidé v příštím roce v oblibě. Také jsem to zkoušela, provedení však bylo patrně nedostatečné a já pěkně opatlaná, být to v létě, pak by se na mne slétaly vosy po desítkách, takhle mne akorát olízal pes. Že by také výraz lásky a obliby???

 

1142px-3_walnutsFoto: Vlašské ořechy, J. Dncsn / Wikimedia Commons

Ořechy vlašské věštecké

Pakliže se vám vyloupnou jadérka zdravá a tučná, nemusíte se bát, budete následujícího roku jako řimbaby. Když navíc pustíte skořápku po vodě s malou hořící svíčkou, dozvíte se, že lodičky plující „tělo na tělo“, značí pevné vazby v rodině, lodička, která se takříkajíc trhne, znamená cestu do světa. Ani se raději neptejte, co by se mělo stát, když se skořápka převrhne. A zle bude s tím, kdo by našel v ořechu černé jádro!

Také se v době půlnoční vybíraly z mísy naplněné ořechy: spokojen byl ten, kdo měl ořech naplněn chlebem, bohat a hojností obdařen ten, kdo našel peníz, a chud ten, komu se v ořechu hlína objevila.

 

800px-3_types_of_lentil

Wild_beans_z01

Foto: Čočka, hrách; Justinc, Zyance / Wikimedia Commons

Houby, hrách, čočka – zkrátka co se dá

Houby zejména proto, že jich bylo dost a prostý lid k nim měl snadný přístup. Houby v polévce, v omáčce, knedlíkách, houbový kuba na různé způsoby… Vždy byly především symbolem zdraví a svěžesti v následujícím roce.

Stejně tak směs všemožných luštěnin, řepy a jiné zeleniny, brambor, pohanky – a zase hub, prostě toho co bylo člověku v průběhu roku dostupné, co si vypěstoval či mu příroda poskytla. To všechno do jedné polévky štědračky dal, aby příští rok hladem nestrádal. Hrách měl přispět k hojnosti úrody a k zajištění síly, med a česnek měly být zárukou pevného zdraví, čočka a jáhly do domu bohatství přinášely, zrní s mákem pro slepice měly zaručit bohatou snůšku…

A takto bychom mohli pokračovat dále, dle sortimentu i krajových odlišností. Inu, je toho spousta v tom „magickém“ světě našich předků, byli bychom tu dost dlouho, než bychom se tím vším probrali, ale vyčerpávající pojednání není naším účelem. Pakliže byste zatoužili ukojit svého zvídavého a zvědavého ducha, budete muset hledat fundované informace nejlépe v příslušných knihách věnujících pozornost našim národním tradicím. A tak se s vámi letos loučím a pokračování s vánočními zajímavostmi až za rok.

Zima_2010_01_10_0283

Foto: Černý bez u zahrádkářské kolonie, I. Sáček, senior / Wikimedia Commons

Sdílejte ve Vašich sociálních sítích...
Publikoval: dne 6. 12. 2014

Komentáře nejsou povoleny.

Informace

Kontakt:
redakce@zrnka-pisku.cz
ISSN:2336-3355

Archiv článků

Zrnka...

Český sedlák aby se v hrobě obracel!
Český sedlák aby se v hrobě obracel!
Fauna
Krajinou v sedle čtyřkolky
Lidové veršování
„Retromléko“