Karel Poláček a „jeho“ rychnovské léto



Připravila: Dagmar Guhryová s laskavým svolením PhDr. Josefa Kráma

 

poláček 4

Motto:

Poláček, maloměšťan-venkovan původem, znal svoje maloměsto naprosto dokonale, a znal je dokonce s láskou, tož láskou vzpomínek na blažené dětství. Byl umělecky z gruntu poctivec, Poláček nikdy nic nepředstíral a líčil jen to, co do písmene absolutně ovládal. Mít umělecky na krku české „okresní město“, to už je nějaký handicap. Poláček tu tíhu na sebe kurážně vzal, a to s takovou pravdivostí, že po Okresním městě plných deset let do svého rodiště nesměl.

Citováno z Černý, Václav. Paměti I. Brno: Atlantis 1994.

1024px-Rychnov_nad_Kněžnou_from_air_K2-3

Foto: Karelj, Wikimedia Commons

5 s vnukem

Foto: O prázdninách 2005 vnuk Karla Poláčka Martin Jelinowicz, žijící v Kanadě,

u pískovcového sousoší Michala Moravce Bylo nás pět.

Z prezentace Osobnosti – Poláček 1, 2, 3 PhDr. Josefa Kráma.

Ve dnech 25.6.-5.7. 2014 probíhá XXI. ročník Poláčkova léta v Rychnově nad Kněžnou, rodném to městě Karla Poláčka, vynikajícího humoristy, novináře a taktéž autora filmových scénářů. Touto kulturní událostí ožijí zámecká jízdárna, nádvoří Kolowratského zámku a rychnovského pivovaru, diváci si vychutnají atmosféru synagogy, chrámu Nejsvětější Trojice, Pelclova divadla i přírodního amfiteátru ve Studánce, k dispozici je rovněž lovecký sál zámku v Kvasinách.

1024px-Rychnov_Synagogue deska

Foto: Rychnovská synagoga s pamětní deskou, Radek Bartoš, Wikimedia Commons;

pamětní deska z prezentace Osobnosti – Poláček 1, 2, 3 PhDr. Josefa Kráma

 

Obzvláště posledně uváděný den je významný, jak říká PhDr. Josef Krám, autor pozoruhodného Rychnovského průvodce: „Ono se o tom vůbec nehovoří, ale ve stejný den 5. července, jenže roku 1943, byl tento skvělý spisovatel transportován do koncentračního tábora Terezín.“

A nyní nechejme, prosím, promluvit výňatek z Rychnovkého průvodce ohledně sporného data úmrtí spisovatelova, čeho se to nakonec J. Krám dopídil: „…Poláček nezemřel 19. října 1944 v Osvětimi, jak se uvádělo skoro ve všech publikacích. V samém počátku našich polistopadových změn vyšel v časopisu Kmen nenápadný článeček uvádějící, že Poláček zahynul v lednu, možná v únoru 1945. Ještě na Vánoce 1944 – citujeme – tento starší, hubený, skromný a neprůbojný pán pomohl připravit i pro ostatní spoluvězně taneční představení se zpěvem, napsal jim i německy psaný skeč.

Nás by mělo zaujmout, že toto představení vyznělo jako protifašistická satira, předvídající konec války. Ostatně Poláčkova spoluvězeňkyně z Osvětimi Klára BAUMÖHLOVÁ, žijící nyní v Prešově, podala toto svědectví osobně při 2. poláčkovském sympoziu 1995 v Rychnově nad Kněžnou. Datum Poláčkova úmrtí je tedy 21. leden 1945 v koncentračním táboře Gleiwitz.“

1024px-Bust_of_Karel_Poláček 

 Foto: Busta Karla Poláčka v Rychnově nad Kněžnou,

Radek Bartoš, Wikimedia Commons;

 

Dále se pak pan doktor Krám zmínil o vzpomínkovém studentském zájezdu: „Studenti rychnovského gymnázia uctili 17. prosince 2010 v polských městech Zabrze a Gliwice památku Karla Poláčka. 23členná skupina, vedená vyučující této školy Ivou Bořkovou, dále Martinou Langerovou, pověřenou rychnovským městským úřadem, a mnou jako tlumočníkem, byla tak v historii vůbec první, která z Rychnova navštívila města, spojená s posledními dny Poláčkova života v tamních koncentračních táborech. Přijetí v Polsku bylo výjimečné – ve  městech byli přijati nejvyššími představiteli (Zabrze má 176 tisíc a Gliwice 198 tisíc obyvatel, pro porovnání Rychnov 12 tisíc). Rychnovští prošli místy spjatými s pobočkami osvětimského koncentračního tábora na území obou měst (v Zabrze jí byl „Hindenburg“ a v Gliwicích „Gleiwitz I-IV”). V Gliwicích na ústředním hřbitově, na němž je v osmi hromadných hrobech pochováno několik set vězňů různých národností, mezi nimi i Karel Poláček, pak uctili jeho památku položením květin.“

Studenti

Studenti 4

Nicméně se ještě závěrem zastavme u zajímavých ukázek z prezentace materiálů týkajících se Karla Poláčka, které přibližují situaci kolem deportace jeho a jeho družky. Prezentace Osobnosti – Poláček 1, 2, 3 pečlivě připravil v Power Pointu rovněž pan doktor Krám:

Spisovatel a novinář Achille Gregor (1910–1998), synovec Karla Poláčka, věnoval ve své knize Život je pes – a já mám psy rád kapitolu Dvě minuty ticha svým návštěvám za 2. světové války u Karla Poláčka ve Švédské ulici 27, Praha-Smíchov. Z ní citujeme část k 5. červenci 1943 (K. P. byl se svou družkou Dorou Vaňákovou transportován do Terezína 3. 7. 1943): Když jsem přijel domů, vytáhl jsem ze schránky dopis. Roztrhl jsem obálku a nedočkavě, se stále stupňujícíc se svíravou bolestí v srdci, jsem četl: Milý Achille, z našich schůzek prozatím nebude nic. Odjíždíme. Knížky jsem Vám nechal u Anky Vlkové. Moc Vás oba pozdravujeme a za vše děkujeme. Váš K. P. Přišlo to nečekaně, proto mne to zasáhlo tak hluboko. Konec nadějí. Konec doufání. Konec přátelství, jehož jsem si tolik vážil. Pokolikáté už jsem opakoval: ano – odejde-li z našeho života někdo nám blízký, ztrácíte polovinu sebe samého. Karla Poláčka s paní Dorou odvlekli do koncentráku.

poláček7 Dora

dopis

Karel Poláček spoluvězni Miloši Salusovi: Okovy, jakožto odznak otroctví, náleží do okruhu romantických představ. Ve skutečnosti však již otrok, nosivší okovy a lámal pouta svá, jsou žurnalistická frazeologie. Za vnější znak otroctví považujeme nyní plechovou jídelní misku. Spisovatelé vypravují, jak vznešené povahy dovedly nést vznešeně své okovy. I pozoruju, kterak lidé v Tvém okolí nosí svoji plechovou misku; poznáš mnoho z lidské povahy. Jen proletář, který se v mládí nenaučil ohýbat hřbet, dovede správně nosit plechovou misku; neboť musíš být správně sehnut, aby sis nerozlil polévku. Tudíž se svým obědem nemůžeš kráčet vzpřímeně, dotýkaje se hlavou oblak, tehdy bys přinesl domů polovinu oběda a byl bys hladovější než ohnutý prodavač. Do své polévky musíš hledět pozorněji než věštkyně, jež zírá do křišťálové koule, chtíc vyzkoumat budoucnost.

seznam vězňůVýňatek ze seznamu

Výňatek 2

Foto: Seznam k transportu, snímek z prezentace Osobnosti – Poláček 1, 2, 3 PhDr. Josefa Kráma

PhDr. Josef Krám pokračuje: Právě Miloš Salus přiměl Karla Poláčka zapojit se do společné činnosti a něco konat pro ostatní spoluvězně. Duševní aktivita jej udržela při životě. Stal se vyhledávaným společníkem pro debaty v malých i větších skupinách, mnohým mladým tvůrcům poskytoval kritické rady a stal se žádaným v přednáškových programech. Byl vyhledáván pro svůj poláčkovský humor a výborný postřeh, získaný dřívější novinářskou činností. Pěvec Karel Berman jej ohodnotil takto: Byl skoupý na slovo, ale když udělal přednášku, stálo to za to.

V seznamech přednášek připravených  pro obyvatele terezínského ghetta jsou např. Poláčkovy tituly: Svědkové soudní a jiní, O nesnášenlivosti, Z pamětí, O chudobě a bohatství a Občané terezínští. Mnozí vězni, kteří válku přežili, si uchovali Poláčkovy výroky, kde však skončily plné texty, není známo. Existuje i poslední soudnička z Terezína, kde Poláček pracoval u soudních jednání jako přísedící a měl spíše zlehčovat projednávaná obvinění spoluvězňů.“

Poslední Poláčkova soudnička

Soudce: Přiznáváte se, že jste zde přítomnou žalobkyni svedl pod slibem manželství?

Obžalovaný: Ano.

Soudce: Slíbil jste jí tedy, že si ji vezmete, je to tak?

Obžalovaný: Ano, já…

Soudce: Proč s ní tedy neuzavřete sňatek?

Obžalovaný: Ale já s ní chci přece uzavřít sňatek.

Soudce: Tak co vlastně, ženská, chcete?

Žalobkyně: Když on, pane dvorní rado, mi předtím namluvil, že je kuchařem,  a já pak zjistila, že mě podved, že je  jen ředitelem banky!

Obžalovaný byl zproštěn viny.

Takto „po poláčkovsku“ uzavřeme páně Krámovo vzpomenutí na humoristu, jednoho z největších, které naše malá země měla.

 

________

 PhDr. Josef Krám, člověk, o němž se příliš nemluví, ale díky jehož nezměrnému úsilí se snad na spoustu lidí, událostí, památek a dalších věcí hned tak nezapomene.

Josef Krám

Josef Krám pochází z Vysoké nad Labem u Hradce Králové, 38 let učil na odborných školách v Rychnově nad Kněžnou a v tomto městě i bydlí. Vystudoval český jazyk a literatura (1959), španělštinu (1966) a dosáhl doktorátu z filozofie (1978). Má výrazný podíl na objasnění závěru života Karla Poláčka – původně uváděný údaj o Poláčkově smrti 19. říjen 1944 v Osvětimi je tak oficiálně opraven na 21. leden 1945 v Gleiwitz.

Z pověření Poláčkovy dcery Jiřiny Jelinowiczové a jeho vnuků Tomáše a Martina Jelinowiczových (Martin, žijící nyní v Kanadě, učil v 60. letech na rychnovské průmyslovce) přebíral z rukou prezidenta Václava Havla 28. října 1995 Řád T. G. Masaryka, udělený Karlu Poláčkovi in memoriam .

5ád pro Poláčka

Začátkem roku 2006 publikoval neznámé údaje o kořenech Bohumila Hrabala v Rychnově nad Kněžnou až do jeho prapraprapradědečka, zde jsou uvedeny v kapitolce Hrabalení aneb Blecha z Rychnova. V dubnu 2007 prezentoval Rychnov v Taipei, hlavním městě Tchaj-wanu, celostránkovým textem v čínštině a angličtině ve čtvrtletníku EU Newsletter, vydávaném European Economic and Trade Office Taiwan. V září 2007 dokončil v Německu pátrání po hrobě Henriette Rettich (s písmenem ch), jedné z nejvýznamnějších českých sopranistek v historii a současně dceři slavné M. D. Rettigové. Prezentoval Rychnov na českých i mezinárodních konferencích a veletrzích cestovního ruchu. K 60. výročí světově proslulého folklorního souboru Hořeňák, jehož zakladatelem byl rychnovský rodák Vratislav Vycpálek, napsal v roce 2009 publikaci Hořeňák – soubor písní a tanců, 2010 vydal brožuru 90 let Červeného kříže na Rychnovsku, knihu Pověsti naruby a leporelo Lesem Včelným do Studánky. V prosinci 2010 podnikl se studenty rychnovského gymnázia již zmíněnou cestu do bývalých koncentračních táborů Hindenburg (nynějšího Zabrze) a Gleiwitz (Gliwice), kde skončil život Karla Poláčka. Byli tak prvními Rychnováky, kteří tato místa navštívili.

18. března 2011 byl při zahájení mezinárodního veletrhu cestovního ruchu v Hradci Králové oceněn medailí hejtmana Královéhradeckého kraje Lubomíra France za významný přínos rozvoji cestovního ruchu. Téhož roku 25. června převzal v Rychnově při zahájení festivalu Poláčkovo léto z rukou starosty Jana Skořepy a hejtmana Královéhradeckého kraje Lubomíra France zlatou medaili Cenu Města Rychnova nad Kněžnou za kulturní přínos pro Rychnov v podobě DVD Průvodce Rychnovem nad Kněžnou.

Předávání ceny Medaile

 

V červnu 2011 vydal z tohoto průvodce eBook (město si jej umístilo na své webové stránky). Následujícího roku pak 10. září rozhodla Rada Královéhradeckého kraje podpořit vydání uvedeného průvodce (www.rychnovskypruvodce.info).

Průvodce Rychnovem

 

Sdílejte ve Vašich sociálních sítích...
Publikoval: dne 1. 7. 2014

Komentáře nejsou povoleny.

Informace

Kontakt:
redakce@zrnka-pisku.cz
ISSN:2336-3355

Archiv článků

Zrnka...

Český sedlák aby se v hrobě obracel!
Český sedlák aby se v hrobě obracel!
Fauna
Krajinou v sedle čtyřkolky
Lidové veršování
„Retromléko“