Zrnka písku

Připravila: Dagmar Guhryová s laskavým svolením PhDr. Josefa Kráma

 

Motto:

Poláček, maloměšťan-venkovan původem, znal svoje maloměsto naprosto dokonale, a znal je dokonce s láskou, tož láskou vzpomínek na blažené dětství. Byl umělecky z gruntu poctivec, Poláček nikdy nic nepředstíral a líčil jen to, co do písmene absolutně ovládal. Mít umělecky na krku české „okresní město“, to už je nějaký handicap. Poláček tu tíhu na sebe kurážně vzal, a to s takovou pravdivostí, že po Okresním městě plných deset let do svého rodiště nesměl.

Citováno z Černý, Václav. Paměti I. Brno: Atlantis 1994.

Foto: Karelj, Wikimedia Commons

Foto: O prázdninách 2005 vnuk Karla Poláčka Martin Jelinowicz, žijící v Kanadě,

u pískovcového sousoší Michala Moravce Bylo nás pět.

Z prezentace Osobnosti – Poláček 1, 2, 3 PhDr. Josefa Kráma.

Ve dnech 25.6.-5.7. 2014 probíhá XXI. ročník Poláčkova léta v Rychnově nad Kněžnou, rodném to městě Karla Poláčka, vynikajícího humoristy, novináře a taktéž autora filmových scénářů. Touto kulturní událostí ožijí zámecká jízdárna, nádvoří Kolowratského zámku a rychnovského pivovaru, diváci si vychutnají atmosféru synagogy, chrámu Nejsvětější Trojice, Pelclova divadla i přírodního amfiteátru ve Studánce, k dispozici je rovněž lovecký sál zámku v Kvasinách.

Foto: Rychnovská synagoga s pamětní deskou, Radek Bartoš, Wikimedia Commons;

pamětní deska z prezentace Osobnosti – Poláček 1, 2, 3 PhDr. Josefa Kráma

 

Obzvláště posledně uváděný den je významný, jak říká PhDr. Josef Krám, autor pozoruhodného Rychnovského průvodce: „Ono se o tom vůbec nehovoří, ale ve stejný den 5. července, jenže roku 1943, byl tento skvělý spisovatel transportován do koncentračního tábora Terezín.“

A nyní nechejme, prosím, promluvit výňatek z Rychnovkého průvodce ohledně sporného data úmrtí spisovatelova, čeho se to nakonec J. Krám dopídil: „…Poláček nezemřel 19. října 1944 v Osvětimi, jak se uvádělo skoro ve všech publikacích. V samém počátku našich polistopadových změn vyšel v časopisu Kmen nenápadný článeček uvádějící, že Poláček zahynul v lednu, možná v únoru 1945. Ještě na Vánoce 1944 – citujeme – tento starší, hubený, skromný a neprůbojný pán pomohl připravit i pro ostatní spoluvězně taneční představení se zpěvem, napsal jim i německy psaný skeč.

Nás by mělo zaujmout, že toto představení vyznělo jako protifašistická satira, předvídající konec války. Ostatně Poláčkova spoluvězeňkyně z Osvětimi Klára BAUMÖHLOVÁ, žijící nyní v Prešově, podala toto svědectví osobně při 2. poláčkovském sympoziu 1995 v Rychnově nad Kněžnou. Datum Poláčkova úmrtí je tedy 21. leden 1945 v koncentračním táboře Gleiwitz.“

 

 Foto: Busta Karla Poláčka v Rychnově nad Kněžnou,

Radek Bartoš, Wikimedia Commons;

 

Dále se pak pan doktor Krám zmínil o vzpomínkovém studentském zájezdu: „Studenti rychnovského gymnázia uctili 17. prosince 2010 v polských městech Zabrze a Gliwice památku Karla Poláčka. 23členná skupina, vedená vyučující této školy Ivou Bořkovou, dále Martinou Langerovou, pověřenou rychnovským městským úřadem, a mnou jako tlumočníkem, byla tak v historii vůbec první, která z Rychnova navštívila města, spojená s posledními dny Poláčkova života v tamních koncentračních táborech. Přijetí v Polsku bylo výjimečné – ve  městech byli přijati nejvyššími představiteli (Zabrze má 176 tisíc a Gliwice 198 tisíc obyvatel, pro porovnání Rychnov 12 tisíc). Rychnovští prošli místy spjatými s pobočkami osvětimského koncentračního tábora na území obou měst (v Zabrze jí byl „Hindenburg“ a v Gliwicích „Gleiwitz I-IV”). V Gliwicích na ústředním hřbitově, na němž je v osmi hromadných hrobech pochováno několik set vězňů různých národností, mezi nimi i Karel Poláček, pak uctili jeho památku položením květin.“

Nicméně se ještě závěrem zastavme u zajímavých ukázek z prezentace materiálů týkajících se Karla Poláčka, které přibližují situaci kolem deportace jeho a jeho družky. Prezentace Osobnosti – Poláček 1, 2, 3 pečlivě připravil v Power Pointu rovněž pan doktor Krám:

„Spisovatel a novinář Achille Gregor (1910–1998), synovec Karla Poláčka, věnoval ve své knize Život je pes – a já mám psy rád kapitolu Dvě minuty ticha svým návštěvám za 2. světové války u Karla Poláčka ve Švédské ulici 27, Praha-Smíchov. Z ní citujeme část k 5. červenci 1943 (K. P. byl se svou družkou Dorou Vaňákovou transportován do Terezína 3. 7. 1943): Když jsem přijel domů, vytáhl jsem ze schránky dopis. Roztrhl jsem obálku a nedočkavě, se stále stupňujícíc se svíravou bolestí v srdci, jsem četl: Milý Achille, z našich schůzek prozatím nebude nic. Odjíždíme. Knížky jsem Vám nechal u Anky Vlkové. Moc Vás oba pozdravujeme a za vše děkujeme. Váš K. P. Přišlo to nečekaně, proto mne to zasáhlo tak hluboko. Konec nadějí. Konec doufání. Konec přátelství, jehož jsem si tolik vážil. Pokolikáté už jsem opakoval: ano – odejde-li z našeho života někdo nám blízký, ztrácíte polovinu sebe samého. Karla Poláčka s paní Dorou odvlekli do koncentráku.„

Karel Poláček spoluvězni Miloši Salusovi: Okovy, jakožto odznak otroctví, náleží do okruhu romantických představ. Ve skutečnosti však již otrok, nosivší okovy a lámal pouta svá, jsou žurnalistická frazeologie. Za vnější znak otroctví považujeme nyní plechovou jídelní misku. Spisovatelé vypravují, jak vznešené povahy dovedly nést vznešeně své okovy. I pozoruju, kterak lidé v Tvém okolí nosí svoji plechovou misku; poznáš mnoho z lidské povahy. Jen proletář, který se v mládí nenaučil ohýbat hřbet, dovede správně nosit plechovou misku; neboť musíš být správně sehnut, aby sis nerozlil polévku. Tudíž se svým obědem nemůžeš kráčet vzpřímeně, dotýkaje se hlavou oblak, tehdy bys přinesl domů polovinu oběda a byl bys hladovější než ohnutý prodavač. Do své polévky musíš hledět pozorněji než věštkyně, jež zírá do křišťálové koule, chtíc vyzkoumat budoucnost.

Foto: Seznam k transportu, snímek z prezentace Osobnosti – Poláček 1, 2, 3 PhDr. Josefa Kráma

PhDr. Josef Krám pokračuje: „Právě Miloš Salus přiměl Karla Poláčka zapojit se do společné činnosti a něco konat pro ostatní spoluvězně. Duševní aktivita jej udržela při životě. Stal se vyhledávaným společníkem pro debaty v malých i větších skupinách, mnohým mladým tvůrcům poskytoval kritické rady a stal se žádaným v přednáškových programech. Byl vyhledáván pro svůj poláčkovský humor a výborný postřeh, získaný dřívější novinářskou činností. Pěvec Karel Berman jej ohodnotil takto: Byl skoupý na slovo, ale když udělal přednášku, stálo to za to.

V seznamech přednášek připravených  pro obyvatele terezínského ghetta jsou např. Poláčkovy tituly: Svědkové soudní a jiní, O nesnášenlivosti, Z pamětí, O chudobě a bohatství a Občané terezínští. Mnozí vězni, kteří válku přežili, si uchovali Poláčkovy výroky, kde však skončily plné texty, není známo. Existuje i poslední soudnička z Terezína, kde Poláček pracoval u soudních jednání jako přísedící a měl spíše zlehčovat projednávaná obvinění spoluvězňů.“

Poslední Poláčkova soudnička

Soudce: Přiznáváte se, že jste zde přítomnou žalobkyni svedl pod slibem manželství?

Obžalovaný: Ano.

Soudce: Slíbil jste jí tedy, že si ji vezmete, je to tak?

Obžalovaný: Ano, já…

Soudce: Proč s ní tedy neuzavřete sňatek?

Obžalovaný: Ale já s ní chci přece uzavřít sňatek.

Soudce: Tak co vlastně, ženská, chcete?

Žalobkyně: Když on, pane dvorní rado, mi předtím namluvil, že je kuchařem,  a já pak zjistila, že mě podved, že je  jen ředitelem banky!

Obžalovaný byl zproštěn viny.

Takto „po poláčkovsku“ uzavřeme páně Krámovo vzpomenutí na humoristu, jednoho z největších, které naše malá země měla.

 

________

 PhDr. Josef Krám, člověk, o němž se příliš nemluví, ale díky jehož nezměrnému úsilí se snad na spoustu lidí, událostí, památek a dalších věcí hned tak nezapomene.

Josef Krám pochází z Vysoké nad Labem u Hradce Králové, 38 let učil na odborných školách v Rychnově nad Kněžnou a v tomto městě i bydlí. Vystudoval český jazyk a literatura (1959), španělštinu (1966) a dosáhl doktorátu z filozofie (1978). Má výrazný podíl na objasnění závěru života Karla Poláčka – původně uváděný údaj o Poláčkově smrti 19. říjen 1944 v Osvětimi je tak oficiálně opraven na 21. leden 1945 v Gleiwitz.

Z pověření Poláčkovy dcery Jiřiny Jelinowiczové a jeho vnuků Tomáše a Martina Jelinowiczových (Martin, žijící nyní v Kanadě, učil v 60. letech na rychnovské průmyslovce) přebíral z rukou prezidenta Václava Havla 28. října 1995 Řád T. G. Masaryka, udělený Karlu Poláčkovi in memoriam .

Začátkem roku 2006 publikoval neznámé údaje o kořenech Bohumila Hrabala v Rychnově nad Kněžnou až do jeho prapraprapradědečka, zde jsou uvedeny v kapitolce Hrabalení aneb Blecha z Rychnova. V dubnu 2007 prezentoval Rychnov v Taipei, hlavním městě Tchaj-wanu, celostránkovým textem v čínštině a angličtině ve čtvrtletníku EU Newsletter, vydávaném European Economic and Trade Office Taiwan. V září 2007 dokončil v Německu pátrání po hrobě Henriette Rettich (s písmenem ch), jedné z nejvýznamnějších českých sopranistek v historii a současně dceři slavné M. D. Rettigové. Prezentoval Rychnov na českých i mezinárodních konferencích a veletrzích cestovního ruchu. K 60. výročí světově proslulého folklorního souboru Hořeňák, jehož zakladatelem byl rychnovský rodák Vratislav Vycpálek, napsal v roce 2009 publikaci Hořeňák – soubor písní a tanců, 2010 vydal brožuru 90 let Červeného kříže na Rychnovsku, knihu Pověsti naruby a leporelo Lesem Včelným do Studánky. V prosinci 2010 podnikl se studenty rychnovského gymnázia již zmíněnou cestu do bývalých koncentračních táborů Hindenburg (nynějšího Zabrze) a Gleiwitz (Gliwice), kde skončil život Karla Poláčka. Byli tak prvními Rychnováky, kteří tato místa navštívili.

18. března 2011 byl při zahájení mezinárodního veletrhu cestovního ruchu v Hradci Králové oceněn medailí hejtmana Královéhradeckého kraje Lubomíra France za významný přínos rozvoji cestovního ruchu. Téhož roku 25. června převzal v Rychnově při zahájení festivalu Poláčkovo léto z rukou starosty Jana Skořepy a hejtmana Královéhradeckého kraje Lubomíra France zlatou medaili Cenu Města Rychnova nad Kněžnou za kulturní přínos pro Rychnov v podobě DVD Průvodce Rychnovem nad Kněžnou.

 

V červnu 2011 vydal z tohoto průvodce eBook (město si jej umístilo na své webové stránky). Následujícího roku pak 10. září rozhodla Rada Královéhradeckého kraje podpořit vydání uvedeného průvodce (www.rychnovskypruvodce.info).