(Z praktického života našich předků)
Vybrala a zpracovala: Ceridwen Bronwyn
V klasické rodině ještě na počátku minulého století se obvykle velice dbalo na výchovu dětí k úctě k rodičům, k poslušnosti, bohabojnosti a dodržování všech křesťanských zásad. Ačkoli čas pokročil a s rozvojem průmyslu a vzdělanosti se postavení muže, ženy a dětí v rámci rodiny v mnohém změnilo, přesto byla děvčata nabádána ke ctění svého muže ve svazku manželském, k laskavosti a sebeovládání, k zodpovědné péči o rodinu. Za každých okolností se měla snažit uchovat dobrou pověst této rodiny a říkávalo se, že za zástěru hospodyně se leccos schová. A také se častokrát schovalo.
Aby se leckteré situace ustály, museli být účastníci řádně „vycvičeni“ v sebeovládání. Na chlapce se rovněž nezapomíná. Pojďme se tedy názorně podívat, co na to říká naše „Praktická hospodyňka“, a porovnejme to se současností. Myslím, že jsou některé informace v dobovém textu nejen zajímavé, nýbrž i poučné.
„Nedostatek sebeovládání nemusí míti vždy hrozných následků, ale vždy je pramenem mrzutostí, škodí člověku prudkému v životě společenském, ano i v rodinném, a způsobuje, že nemůže v něm štěstí rodinné zapustiti kořenů. Nedovede-li muž nebo žena krotiti své prudkosti, nemůže býti v rodině klidu, a tedy ani štěstí. Jak působí pak na děti, vidí-li slabost svých rodičů?! Mohou si jich vážiti, vidí-li, že žijí ve sváru?! …Hleďme zvláště, aby si děti navykly zjednati si vládu nad svými slovy, aby jimi v prudkosti kamarádů neurážely. Nenavyknou-li si toho, bude jim to v životě škoditi. Rána slovem způsobená může býti horší než rána fysická… To zvláště dívkám vštěpujeme, aby vždy uvážily, co mluví. U dívek stává se někdy, že jim jazyk utíká před rozumem, a následky toho bývají velice nepříjemné. Ano, někdy může takto dívka prohráti dokonce svoje životní štěstí, ať již před svatbou, nebo po svatbě v manželství… Raní-li žena muže jedovatým slovem, může pak udělat kříž nad svým manželským štěstím. Muži bývají řidčeji mnohomluvní v domácnosti než ženy; neodpovědí snad ani, ale pamatují si to slovo… A jestliže se podobné případy opakují, i když mezi manžely nastalo vyjasnění, jest každé následující nedobře volené slovo novým hřebem do rakve domácího štěstí a klidu. Třebaže hřeb vytažen, otvor po něm, jízva v duši, zůstává přece… Mužům bývá osudná jejich domýšlivost, a dotkne-li se jí kdo, střílejí po něm hned granáty nevybíravých slov, zvláště když svůj jazyk uvolnili častějším douškem tekutého chleba, jehož výpary brání v jasném a kritickém myšlení…“
Foto: knižní ilustrace z Praktické hosodyňky
Nejnovější komentáře