Sinterklaas a ti druzí



Tak už tu máme zase prosinec. V Čechách se děti teprve těší a zároveň bojí, že přijde Mikuláš s čertem, pilně se učí písničky nebo básničky a doufají, že i tentokrát místo uhlí dostanou nějakou laskominu či adventní kalendář, čímž získají šanci sníst těch pět malých čokoládek najednou… přece jako odměnu za to, že byly hodné, to dá rozum. My otvíráme první okénko adventního kalendáře (loni nás jím provázel Krteček, letos vyhráli bezkonkurenčně Šmoulové) a ten náš malý „dráček“ se celý třese, jestli už najde Šmoulíka v prvním okénku, nebo bude sákriš čekat až na to čtyřiadvacáté, přísně střežené samotným taťkou Šmoulou. Napětí vzrůstá… A hurááá! Očka prckovi zasvítila. A hned zkoumá, kterýpak to Šmoula je: nemá brejličky, tak to Koumák nebude, ani žluté dlouhé vlasy, Šmoulinka to také není, husté bílé vousy jako taťka Šmoula, i kdepak… Už to vím, je to Nešika!

Patrně jste si všimli, že jsem napsala v Čechách a u nás. Tím u nás mám na mysli Nizozemsko, zemičku rozkvetlých tulipánů hrajících všemi barvami, voňavých sýrů všemožných chutí, klapajících dřeváků, všudypřítomných jízdních kol a okouzlujících tajemných lopatek větrných mlýnů, zemičku, do níž jsme se s mým malým dráčkem před třemi lety přestěhovali – a začali slavit dvoje Vánoce.

Dvoje Vánoce? To musí stát asi peněz, říkáte si. Ale kdepak, nestojí to moc, protože o penězích Vánoce nejsou, ty mají úplně jiný význam. A možná se pozastavíte nad tím, proč píši o Vánocích před Vánoci. Ovšem věc se má tak, že ty nizozemské už máme za sebou a ty české nás teprve čekají. Ani já ani můj partner se nehodláme vzdát zvyků své země, a tak slavíme dvakrát. A moc se nám to líbí!

sinter

V Nizozemsku mají svátky vánoční (Kerstdagen) stejně jako u nás 25. a 26. prosince, ale tak velký význam jako v Česku jim nepřikládají. Něco jiného je 5. prosinec, říkají mu Sinterklaas a večeru pak Pakjesavond (volně přeloženo „večer dárků“), tak na něm si Nizozemci opravdu zakládají, poněvadž si v tento den nadělují dárky – a proto mu říkáme také Vánoce. V Česku chodí Mikuláš s čertem a andělem, v Nizozemsku je to Sinterklaas (Sint Nicolaas) a provázejí ho pomocníčci – Černí Petrové (Zwarte Pieten) –, kteří balí dárečky, o něž si děti napsaly. Legenda praví, že Sinterklaas připlouvá každý rok na své lodi ze Španělska a přiváží dětem dárky. Některé vykutálené děti si vymyslely, že když budou zlobit, tak sice dárky nedostanou, ale zato se dostanou se Sinterklaasem do Španělska, kam se 6. prosince opět vrací a zlobivce odváží s sebou na převýchovu. Ty jsou mazané, co?

V televizi vysílají dětem pořad, kde mohou sledovat, jak blízko už je Sinterklaasova loď a jestli Černí Petrové už naložili všechny dárky. To je napětí, panečku! Letos připlul Sinterklaas do našeho města 16. listopadu. A od tohoto dne se celá země zahalila do magického pohádkového hávu, všude zní sinterklaasovské koledy, prodávají se mňaminky, které můžete ochutnat jen v tento čas a takřka na každém rohu na vás vykoukne Sinterklaas nebo malinký Černý Petr, ať už malovaný, pletený, šitý, anebo sádrový. Je to velký svátek a skoro všechny děti jej chodí vítat do přístavu. Nemohou přece propásnout Sinterklaase!

sinter4sinter3

Radost, rozzářená dětská očka, ale i pláč. Také můj chlapeček se bál Černého Petra. Ale jenom drobátko. Sinterklaas má ve městě svůj dům, kde vřele přivítá každého, kdo se na něho přijde podívat. I my jsme se k němu vypravili pošeptat mu své tajné přání. Černí Petrové synka malinko polekali, jakmile ho však podplatili tradičními sušenkami zvanými pepernoten, hned byli kamarádi. Prošli jsme chodbou, nahlédli do místností, všude bylo plno dárků a dobrůtek. Už už jsme byli u Sinterklaase, když mého malého odvaha nadobro opustila. Honem se schovat za maminku, nic mu nepošeptáme, vždyť on je tááák velikej a má tááák velký ruce… Nevadí, alespoň zajdeme do obchodu koupit mrkvičku a kostky cukru pro Sinterklaasovy koníčky. Patří to k tradici, že děti večer 4. prosince, než ulehnou do postýlek, dávají ke krbu, na balkon nebo za okno botu a do ní mrkev nebo nějakou jinou dobrotu pro koníka Sinterklaase a zpívají mu písničku. Tak mu dávají najevo, že je vítán. Rodiče pak tajně vyndají mrkvičku a vloží do boty nějaký malý dárek nebo právě ty papernoten, ovoce atd. Ráno 5. prosince zamířily první kroky našeho dráčka na balkon. To bylo radosti! Sinterklaas nezapomněl – a hned jsme měli takovou netradiční snídani. Inu proč ne, jednou za rok!

sinter2sinter3

A pak honem obléci a marš do školky. Tam totiž přijdou Černí Petrové také! Jsou to velcí nezbedníci, všude po sobě zanechají binec, třeba u nás ve školce rozházeližidličky. Uličníci! K tomuto nizozemskému svátku neodmyslitelně patří také čokoládová písmenka z bílé, mléčné či hořké čokolády, různě zdobená, která koupíte téměř v každém obchodu. A takzvaný Roomboter amandelkerststaaf, což je mandlová náplň zabalená v listovém těstě. Také mňamka! Odpoledne jsme zamířili k babičce a dědovi. Sinterklaase slaví celá rodina pohromadě. Docela mne překvapilo, že neexistuje žádná tradiční nizozemská sváteční večeře. V naší rodině již léta servírují hrachovou polévku s uzeninou a potom palačinky, slané, sladké – na co je zrovna chuť. Večeře je součástí pakjesavond, který slaví nejen děti, ale i dospělí. A udržuje se tradice zvaná lootjes trekken (tombola). To se pár týdnů nebo měsíců před tímto svátkem napíší na papírek jména jednotlivých členů rodiny, a nejen rodiny, třeba i přátel, prostě všech, s nimiž svátek slavíte. Potom se losuje. Koho si vylosujete, na toho pak složíte básničku, většinou vtipnou, o tom, co se mu toho roku přihodilo, nepovedlo a tak. Básničky se vkládají do obálky se jménem dotyčného a ta se vhodí do pytle s dárky. Užili jsme si to! Poté jsme poděkovali Sinterklaasovi, zazpívali mu pár písniček, z nichž nejznámější je asi Zie ginds komt de stoomboot, a zamávali z okna do tmy, aby k nám příští rok zase našel cestu.

sinter2

Druhý den ráno opouštějí Sinterklaas a jeho pomocníčci Nizozemsko. A jako lusknutím prstu se ocitneme ve vánoční atmosféře nakupování a zdobení stromků, oken zahrad, ulic… A všichni se těší, jak se zase usadí k jednomu stolu 25. a 26. prosince a stráví společně vánoční dny v teple domova. No a my se začínáme pomalu chystat na ty Vánoce české – a tak i vám všem přejeme krásné prožití svátků vánočních a šťastný nový rok.

 

Autorka: Lenka Fenclová

Foto: Suzanne Doeleman, Yolanda Hospes

Publikováno: 16. 12. 2013

 

Sdílejte ve Vašich sociálních sítích...
Publikoval: dne 16. 12. 2013

Komentáře nejsou povoleny.

Informace

Kontakt:
redakce@zrnka-pisku.cz
ISSN:2336-3355

Archiv článků

Zrnka...

Český sedlák aby se v hrobě obracel!
Český sedlák aby se v hrobě obracel!
Fauna
Krajinou v sedle čtyřkolky
Lidové veršování
„Retromléko“