,,Pojďte, prosím, do ohrady a nechejte si mezi sebou rozestupy,“ volám na skupinku zájemců o hodinovou vyjížďku… Jsme v kanadském městečku Banff , turistickém centru stejnojmenného národního parku na jihozápadě provincie Alberta. Kolem dokola majestátní všeobjímající „kopečky“ pohoří Rocky Mountains, mezi nimi kličkuje průzračně modrá Bow River (Luková řeka).
Banff je nejvýše položeným městem Kanady (1384 m n. m.) a proslavil se horkými sirnými prameny, objevenými v roce 1883. V červnu zde bývají povodně, ale v půlce července je už turistická sezona v plném proudu. Obchůdky se suvenýry jsou plné dárkůchtivých návštěvníků, hotely jeden po druhém vyvěšují nápisy No vacancy (plně obsazeno), všude panuje ruch a život. Během poměrně krátkého léta se tu vystřídají více než tři miliony turistů, převážně asijské národnosti.
Turistického vyžití je tu opravdu mnoho. Na úpatí Sírové hory se můžete ponořit do horkých ozdravných pramenů, které z hory vyvěrají, poté vyjet lanovkou na její
vrchol (2337 m n. m.), občerstvit se v prosklené restauraci s výhledem na horské panorama i město samotné. Milovníci hikování se pustí k jejímu vrcholu po svých. Fandíte vodním sportům? Pak tu máte k dospozici půjčovnu kánoí a vychutnáte si výlety raftem s průvodcem. Mikrobusy vás dovezou k zajímavým místům, jako je například Bow Falls, slavný vodopád, kde Marilyn Monroe točila River of No Return. Je toho tolik k vidění… Vážně věřím jedné Češce, kterou jsem tu potkala, když mi řekla: ,,Žiji tady už třináct let, ale zatím jsem nestihla prohlédnout si všechno krásné kolem.“
Je tu úžasně čisto, žádné odpadky, protože tady chrání přírodu před lidmi. Projíždíme kolem Cave and Basin, kde tři dělníci našli horké prameny, když se zde stavěla železnice. Dávám pozor, aby turisté zvládali koně a povídám jim o tomto všem tady. Ve vzduchu je cítit síra, po pravé straně se rozprostírá sirná bažina, kde se rodí miliony komárů. Tihle malí záškodníci znepříjemní vyjížďku koním i jezdcům – jsou velice agresivní a vytrvalí… Au! Z větví na nás prskají rozčilené veverky, které se snaží zastrašit nepřítele. Dost komická podívaná. Sirné prameny mají velký význam nejen pro turisty, ale i pro zdejší zvířenu. Díky teplu a vlhku se tady líhne spousta hmyzu, jenž láká ptáky. Tuto lokalitu si oblíbili profesionální i amatérští ornitologové. K bažině dojdete po dřevěných lávkách, pěšky, ne na koních. Voda si drží svou teplotu po celý rok, a proto tu spatříte hmyzožravé akvarijní rybky, které sem experimentálně vysadili a jimž se v teplé a na potravu bohaté vodě opravdu daří. Občas se kolem proplazí had, nejedovatý, podobný naší užovce. Díky pramenům ohřívajícím zem může lovit i v září a neztuhne za chladných rán.
Zahýbáme na stezku táhnoucí se podél Bow River, řeky s nádhernou modrou barvou. „Rybaříte rádi?“ ptám se svých svěřenců dychtivých krás zdejší krajiny a relaxace.
Milovníci rybolovu totiž velmi snadno získají povolení – stačí 30 dolarů a rybářské náčiní. Jen na živou návnadu se chytat nesmí. Strážci parku rybáře kontrolují a případně rozdávají tučné pokuty. To se nevyplatí. Lidé a zvířata tu žijí v klidu a míru. Přísně zakázáno je zde zvířata krmit a ochočovat, protože cílem pracovníků národního parku je uchovat zvířata divoká i pro příští generace. Jenže člověk míní… Zvířena tu ztratila plachost, a tak se stane, že často najdete přede dveřmi ležícího elka (jelen podobný našemu evropskému), zemní veverku v otevřeném batohu, spatříte méďu baštícího brusinky u cesty, kojoty pobíhající kolem ubytovny. Ale pořád jsou to divoká zvířata!
Indiáni říkali: ,,Kdo nerespektuje medvěda, nerespektuje tuto zem.“ Proto byl Bear spray první věcí, kterou jsme si s přítelem koupili. Zajímavý je už návod: „Pokud se
k vám medvěd nepřátelsky blíží, vyčkejte, až dojde na vzdálenost minimálně 12 metrů, odjistěte pojistku a medvěda postříkejte. Nepoužívejte proti větru.“ Koluje zde úsměvná historka o nešťastníkovi, který použil Bear spray místo repelentu a postříkal jím celou rodinu, aby je pach pepře ochránil před medvědy…
Zbytek si jistě dokážete představit.
Na začátku léta bývají v okolí města varovné plakáty ohledně laní, jež chrání svá mláďata, a tudíž útočí bez varování. Na přelomu srpna a září nastává sezona brusinek a mnoho stezek je uzavřeno, aby turisté nerušili medvědy při hodování. Pro představu: takový méďa dokáže spořádat 200 tisíc brusinek denně. Září a říjen patří jelenům v říji. Ovládáni hormony proženou každého potenciálního nepřítele – automobil, jezdce na koni, cyklistu, zvědavého turistu … Mého přítele také prohnali. Naštěstí
jim ujel. Ani v zimě není po všem, ačkoli méďové spí, říje skončila, mláďata odrostla. Ještě tu máme pumy, které rády loví běžkaře. A v létě běžce, zejména ty se sluchátky na uších. Setkání s pumou se nedoporučuje, mohla by být posledním zvířetem, které uvidíte.
Pomalu se blížíme ke stájím a čeká nás úsek, kde koně velmi rádi testují trpělivost a zkušenost jezdců. Tráva je po obou okrajích stezky vyšší a lákavě zelená, a tak se snaží alespoň kousek uškubnout. Obvykle slaví úspěch. Největším hladovcům nasazuji ohlávku a konec vodítka omotávám okolo sedlové hrušky. Tak a máte utrum. Ještě poslední pohled na hory Cascade, Rundle Mountain, Tunnel Mountain, která vypadá jako spící bizon, a dolů ze sedel. Hodina utekla jako voda, turisté děkují a s úsměvem a poněkud „dřevěnýma“ nohama odcházejí.
Třináctihodinová směna pomalu končí, sedám do fordu s korbou, abych uklidila místa, kde koňské stezky křižují veřejné komunikace. Kanaďané vcelku nic neřeší – ani technický stav vozidla. Beru půlku klíčku, tlačím na druhou půlku klíčku uvízlou v zapalování a po několika pokusech startuji. Sedadlo neposunu, sotva dosáhnu na pedály, přes prasklé přední sklo nemám dvakrát optimální výhled. Ale jedu. Nemám strach, policie namátkové kontroly neprovádí. Jestli byl řidič opilý nebo pod vlivem zde velmi oblíbené marihuany, se zjistí až po případné nehodě. Ovšem postihy jsou přísnější než u nás. Uklizeno a domů.
Ve skateparku zkouší mládež nové kousky na svých skateboardech. Ovane mne zápach marihuany, která se tu kouří opravdu ve velkém. Snad proto jsou všichni tak usměvaví, přátelští, ochotní pomoci – zkrátka pohodoví.
A navíc to úchvatné místo… A patrně oboje. Spatříte tady lidi z různých koutů světa: kromě Kanaďanů hodně Australany a Filipínce. V Banffu můžete strávit skutečně
skvělé pracovní prázdniny. Jen milovníci piva zažijí zklamání. Pivo a jiný alkohol je zakázáno popíjet na veřejnosti, ani filmové nebo hudební festivaly nejsou výjimkou. Alkohol mají pouze ve specializovaných prodejnách, kam nesmějí mladiství. Přísně jsou kontrolovány restaurace a diskotéky. Náhradou alkoholu je marihuana, i když oficiálně povolená není ani tady. Celkově zde cítím větší volnost, přestože jsou postihy za porušení zákona tvrdší.
Konečně doma. Šup s prádlem do obří pračky na mnoho litrů vody. Neexistují úsporné třídy. Vyndám si večeři ze stejně objemné lednice, ohřeji si ji na spirálové plotýnce, pod níž se nachází trouba tak na dva velké krocany. Za vytí kojotů se spokojeně ukládám ke spaní po dalším zážitky nabitém dni. Je tu takový ráj na zemi…
Text a foto: Veronika Červená
Publikováno: 22. 11. 2013
Nejnovější komentáře